Desatero štěstí

1. Chovejte se fyzicky. Třikrát týdně se hodinu věnujte fyzickému pohybu.
2. Uvědomujte si, že se máte dobře. Na konci každého dne se zamyslete alespoň nad pěti skutečnostmi, za které jste vděční.
3. Věnujte čas mluvení s lidmi. Každý týden veďte hodinu bez přerušení rozhovor se svým partnerem či partnerkou anebo svým blízkým přítelem či přítelkyní.
4. Zasaďte něco. I kdyby to mělo být jen do truhlíku za oknem anebo do květináče. Udržujte to při životě!
5. Zredukujte dobu, po níž se díváte na televizi, na polovinu.
6. Usmějte se na úplně neznámého člověka a pozdravte ho aspoň jednou denně.
7. Zatelefonujte kamarádovi či kamarádce. Spojte se alespoň s jedním přítelem či příbuzným, s nímž jste už nějakou dobu nemluvili, a dohodněte si schůzku.
8. Pořádně se něčemu zasmějte alespoň jednou denně.
9. Odměňte se něčím příjemným alespoň jednou denně a udělejte si čas, abyste si to mohli pořádně užít.
10. Buďte hodní na druhé. Každý den udělejte pro někoho dobrý skutek.

---

Čtyři dohody (Don Miguel Ruiz):

Nehřešte slovem; neberte nic osobně; nevytvářejte si žádné domněnky; dělejte vše, jak nejlépe dovedete.

Desatero Božích přikázání

1. V jednoho Boha věřiti budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Aniž požádáš statku jeho.

Sedm hlavních hříchů: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost

Otčenáš

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
[Neboť tvé je království i moc i sláva na věky.]
Amen.        [http://cs.wikipedia.org/wiki/Otčenáš]

אּ

Pater noster qui es in caelis, sanctificetur nomen tuum.
Adveniat regnum tuum, fiat voluntas tua sicut in caelo, et in terra.
Panem nostrum quotidianum da nobis hodie.
Et dimitte nobis debita nostra, sicut et nos dimittimus debitoribus nostris.
Et ne nos inducas in tentationem sed libera nos a malo.
[Quia tuum est regnum, et potestas, et gloria in sacula.]
Amen.

אּ

Our Father, who art in heaven, hallowed be thy Name.
Thy kingdom come. Thy will be done, on earth as it is in heaven.
Give us this day our daily bread.
And forgive us our trespasses, as we forgive those who trespass against us.
And lead us not into temptation, but deliver us from evil.
[For thine is the kingdom, and the power, and the glory, for ever and ever.]
Amen.        [http://en.wikipedia.org/wiki/Lord’s_Prayer]

אּ

Vater unser im Himmel, geheiligt werde dein Name.
Dein Reich komme. Dein Wille geschehe, wie im Himmel so auf Erden.
Unser tägliches Brot gib uns heute.
Und vergib uns unsere Schuld, wie auch wir vergeben unseren Schuldigern.
Und führe uns nicht in Versuchung, sondern erlöse uns von dem Bösen.
[Denn dein ist das Reich und die Kraft und die Herrlichkeit in Ewigkeit.]
Amen.        [http://de.wikipedia.org/wiki/Vaterunser]

אּ

Naučte se otčenáš

Nejrozšířenější modlitba nejpočetnější skupiny věřících na světě. Zajímavé informace k původnímu řeckému textu modlitby připravil Jiří Pavlík, učitel řečtiny na Husitské teologické fakultě UK.

• Na celém světě žijí více než 2 miliardy křesťanů různých vyznání, tito lidé všichni znají a odříkávají otčenáš.
• Zvykem zavedený název modlitby vychází z jejích prvních dvou slov, kterými křesťanská obec oslovuje Boha jako svého Otce. Obdobně se modlitba pojmenovává např. také v latině – „Pater noster“.
• Modlitba Otčenáš je součástí bible, konkrétně textů Nového zákona, a s Novým zákonem se dostala do všeobecného povědomí křesťanských obcí. A tak přestože se křesťanství dělí na různé církve neboli denominace, všechny se modlí otčenáš.
• Nový zákon vznikal v druhé polovině 1. století n. l. ve východní části římské říše. Jednacím jazykem tam tehdy byla řečtina, a tak je celý Nový zákon psán řecky. Řecky je proto i originální psaná verze modlitby Otčenáš. Kdy přesně a v jakém jazyce modlitba vznikla není známo. V Novém zákoně předává modlitbu svým učedníkům Ježíš, když jim ukazuje, jak se mají modlit. Proto se jí často říká „modlitba Páně“.
• Otčenáš existuje ve dvou verzích. Jednu přináší Lukášovo evangelium v 11. kapitole ve verších 2-4 a druhou evangelium Matoušovo v 6. kapitole ve verších 9-13. Obě se od sebe malinko liší ve slovním vyjádření. Lukášova verze třeba nemá věty „buď vůle tvá jako osobní modlitby. Není předepsáno, jak by člověk měl mít při modlitbě ruce, nebo jestli by měl stát, klečet, ležet či sedět – jen při společném odříkávání otčenáše během bohoslužeb se zpravidla stojí.
• Někteří křesťané se otčenáš modlí nahlas, někteří si modlitbu přeříkávají v duchu. Záleží na jednotlivci a na situaci. Text otčenáše se dá s nadsázkou chápat i jako určitý „tematický manuál“ ke křesťanské modlitbě, ve kterém je shrnuto vše, za co by se křesťan měl modlit.
• Tato funkce modlitby Otčenáš je naznačena v textu, který ji v Matoušově evangeliu uvádí: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích… Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto:,Otče náš…‘ “
• Uvedená zásada je ještě zdůrazněna textem, který v Matoušově evangeliu po modlitbě Otčenáš bezprostředně následuje: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem ani váš otec vám neodpustí vaše přestoupení.“

אּ

O Novém zákoně

Novozákonní modlitba

Bible, též zvaná Písmo či svaté Písmo, je podle mnohých pramenů nejčtenější a nejprodávanější knihou na Zemi.

O bibli mluvíme jako o knize, ve skutečnosti jde však o soubor knih, který vznikal během několika staletí před naším letopočtem i během něj. Knihy, které vznikly před naším letopočtem, nazýváme Starý zákon (SZ) a spisy, jež vznikly během našeho letopočtu, nejčastěji pak v druhé polovině 1. století n. l., jsou známy jako Nový zákon (NZ).

Modlitba Otčenáš je nám známá z Nového zákona, a to ve dvou verzích, v evangeliu Lukáše a Matouše. Lukášovo podání nalezneme v 11. kapitole ve verších 2-4 a druhou verzi z Matoušova evangelia v 6. kapitole ve verších 9-13.

NZ je tvořen souborem 27 spisů, které podávají obraz o životě a učení Ježíše z Nazaretu, zároveň jsou základem křesťanské víry.

Sedmadvacet spisů NZ se skládá ze čtyř evangelií – Matoušova, Markova, Lukášova a Janova. Dále pak ze Skutků apoštolských a Epištol Pavla, Jakuba, Petra, Jana a Judy. Spisy uzavírá kniha Zjevení Janovo.

Jak hledat v NZ?

Nový zákon je dělen do jednotlivých kapitol, ty jsou tvořeny částmi, které nazýváme verše. Každý verš má své číslo. Pro úplnou citaci verše uvedeme nejprve název knihy, pak číslo kapitoly a nakonec verše. Budeme-li si tedy chtít poznamenat tu část knihy, kde najdeme Matoušovo evangelium, správný zápis bude vypadat takto: Mt 6,9-13, a přečteme: evangelium Matouše, kapitola 6, verš 9-13.

Vatikánský a sínajský kodex

Tak jako modlitba Otčenáš, tak i celý NZ byl napsán řecky, podle určitých zdrojů mezi rokem 51 až 100 n. l. Podobně jako u jiných starověkých textů se ale originály nedochovaly, máme však více než 5000 jiných opisů. Rukopisy obsahující celý Nový zákon, tedy soubor všech 27 knih, se objevují ve 4. století n. l., je to vatikánský kodex (Codex Vaticanus) a sínajský kodex (Codex Sinaiticus).

Sínajský kodex byl objeven v klášteře sv. Kateřiny na hoře Sínaji, po nalezení byl uložen londýnském British Museum.

První tištěná bible s NZ

Překlady bible s novozákonním textem se objevují od 2. století n. l., nejprve v latinském a syrském jazyce. Ve 3. století n. l. jsou pak zaznamenány překlady gótský, etiopský a gruzínský. Od 4. století se těžiště křesťanství přesouvá na západ a zároveň latina nahrazuje řečtinu jako „světový“ jazyk Římské říše. Až do vynalezení knihtisku byla bible opisována v klášteřích. První bibli tak vydal v roce 1456 Gutenberg.

אּ

Desatero manželských přikázání pro pány

1. Muž má se vždy dle rozkazů ženy říditi a přání její ochotně a bez reptání plniti.
2. Muž má ženě dvakrát denně ruce líbati za to, že byla tak dobrá a vzala si ho, čímž mu připravila řádnou a tichou domácnost.
3. Muž má svoje vady ještě před svatbou odložiti, ze všech hříchů se ženě vyzpovídati a klíč od domu drahé své polovici navždy odevzdati.
4. Muž má všechno se zřejmou chutí snísti, co žena uvaří a vždy řádně to pochváliti, třebas by to za nic nestálo!
5. Muž se má nočních toulek vystříhati. Stane-li se však přece, že přijde později domů, má ho žena řádně vyhubovati a vyplísniti, k čemuž může obou rukou i veškerého nádobí použíti. Co se při tom rozbije, jest muž povinen hned druhý den ráno přikoupiti.
6. Přeje-li si žena nové šaty, klobouk nebo cokoliv jiného, má muž na to bez řečí klopiti.
7. Služek si nemá muž ani všímati, aniž na ně mluviti a do kuchyně nesmí ani páchnouti.
8. Muž se má starati o vychování dětí a v nepřítomnosti ženy pilně je chovati a krmiti.
9. Muž má na večer všecky kapsy ženě ku kontrole ukázati a peníze své před ní spočítati.
10. Muž má každého večera seděti doma a ženu pikantními anekdotami baviti, neboť jen jejím přičiněním se stal pořádným a spokojeným člověkem!

אּ

Modlitba ve stáří

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.

Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat – ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

Amen.

(Napsal sv. František Saleský)